úterý 20. října 2015
Vášeň a partnerství
Dvě duše k sobě cítí blízkost partnerství neboť každá duše je na jiné úrovni vědomí a to na takové vyváženosti na které se mohou vzájemně nejlépe doplňovat.
pátek 25. září 2015
Náš domov.
V našem domě je asi 20 bytů a z toho v každém žijí zhruba 3 lidé. To je 60 lidí.
Cokoli kdo provede v domě je patrné a ví se, že to byl někdo z těch 60 lidí. V domě jsou i rostliny na chodbě a někdo má i zvířata.
Náš dům byl hezký protože jsme se o něj starali. Kdo se staral? Starali se všichni. Ale jednou se stalo, že dům začal chátrat, na chodbě se začali objevovat nápisy fixou, někdo rozbil zábradlí, přestali se zalévat kytky atd. Bylo to znatelné a proto se svolala domovní schůze na kterou dorazilo pouze 36 lidí a nově zvolený předseda rozhodl, že je potřeba najmout uklízečku.
Tím se situace skutečně zlepšila, přišla pomoc z venčí a fungovala, ale jádro problému nekončilo, stále byli počmárané zdi a jen se čekalo než o víkendu uklízečka škody napraví.
Vlastně ona musela být ráda, že se škody dějí, protože najednou měla práci.
Někteří lidé byli spokojeni, jiným se to nelíbilo a v domě začala panovat nevraživost.
Lidé se více a více přestávali starat o náš společný prostor a hleděli si pouze toho co se děje za jejich dveřmi. Dvůr, kde dříve byla tráva a rostliny a mohli se tam probíhat psi, se proměnil v parkoviště a často zde stávali auta údržbářů najatých zvoleným domovníkem.
Domovník si zde vybudoval novou kancelář a zavedl povinné příspěvky od každé domácnosti na průběžné opravy domu.
Domovník navrhl domovní řád, abychom se ho všichni naučili a žili podle něj. Vyhlásil boj proti každému, kdo bude dům ničit. Každý bude lapen a patřičně potrestán, To ovšem často mělo neblahý vliv na mylná obvinění nebo to vyvolalo pomstychtivou reakci, takže se to zase otočilo proti našemu domu.
Situace se stále opakovala, dům byl špinavý, oprejskaný, počmáraný, vybrali se peníze, přijela údržba, dům se alespoň trošku opravil a poté toto kolečko následovalo znovu. Některé věci už ani skoro opravit nešli, třeba dvůr, kde dříve byli rostliny a teď byl zalitý betonem.
To začalo některým lidem vadit a začali apelovat na to, aby se neutráceli peníze za údržbu, ale že se sami chtějí zapojit a pomoci ke změně. Říkali, že když každý změní svůj vlastní přístup, tak není potřeba pomoci zvenčí. Není potřeba být závislí na údržbě a uklízečce a ještě za to povinně platit.
Druhá část lidí toto odmítala a apelovala s argumentem, že je to blbost, naivita a že se stejně vždy najde někdo kdo věci poškodí a oni práci za druhé dělat nechtějí.
Ti první ale měli pravdu, vím to, protože i přes kritická slova druhé skupiny, začali se změnou. Začali zkrášlovat ne jen svůj byt, ale své dveře, prostor před nimi a společné prostory v domě. Každý jak mohl. Postupně. Když měli hotovo své patro, začali u sousedů. I u těch, kteří byli proti. Někteří se začali postupně přidávat, někteří záměrně kazili jejich vykonanou práci. Zejména ti, kteří tak přicházeli o příjem peněz.
Nyní rekonstrukce stále probíhá, ale více a více nájemníků začíná chápat to, že když změní svůj přistup a nebudou čekat, že se dům a situace v něm změní sama, tak uspějí.
Nyní máme čisté zdi, svítí všechny žárovky, krom té u dveří domovníka, ale na tu také dojde. A už i na dvoře je alespoň malé dětské hřiště a trošku travnaté plochy pro naše zvířata.
Věřím, že když vytrváme, budeme zase žít v krásném domě, všichni spokojení a možná před sebou nebudeme muset ani zamykat!
Cokoli kdo provede v domě je patrné a ví se, že to byl někdo z těch 60 lidí. V domě jsou i rostliny na chodbě a někdo má i zvířata.
Náš dům byl hezký protože jsme se o něj starali. Kdo se staral? Starali se všichni. Ale jednou se stalo, že dům začal chátrat, na chodbě se začali objevovat nápisy fixou, někdo rozbil zábradlí, přestali se zalévat kytky atd. Bylo to znatelné a proto se svolala domovní schůze na kterou dorazilo pouze 36 lidí a nově zvolený předseda rozhodl, že je potřeba najmout uklízečku.
Tím se situace skutečně zlepšila, přišla pomoc z venčí a fungovala, ale jádro problému nekončilo, stále byli počmárané zdi a jen se čekalo než o víkendu uklízečka škody napraví.
Vlastně ona musela být ráda, že se škody dějí, protože najednou měla práci.
Někteří lidé byli spokojeni, jiným se to nelíbilo a v domě začala panovat nevraživost.
Lidé se více a více přestávali starat o náš společný prostor a hleděli si pouze toho co se děje za jejich dveřmi. Dvůr, kde dříve byla tráva a rostliny a mohli se tam probíhat psi, se proměnil v parkoviště a často zde stávali auta údržbářů najatých zvoleným domovníkem.
Domovník si zde vybudoval novou kancelář a zavedl povinné příspěvky od každé domácnosti na průběžné opravy domu.
Domovník navrhl domovní řád, abychom se ho všichni naučili a žili podle něj. Vyhlásil boj proti každému, kdo bude dům ničit. Každý bude lapen a patřičně potrestán, To ovšem často mělo neblahý vliv na mylná obvinění nebo to vyvolalo pomstychtivou reakci, takže se to zase otočilo proti našemu domu.
Situace se stále opakovala, dům byl špinavý, oprejskaný, počmáraný, vybrali se peníze, přijela údržba, dům se alespoň trošku opravil a poté toto kolečko následovalo znovu. Některé věci už ani skoro opravit nešli, třeba dvůr, kde dříve byli rostliny a teď byl zalitý betonem.
To začalo některým lidem vadit a začali apelovat na to, aby se neutráceli peníze za údržbu, ale že se sami chtějí zapojit a pomoci ke změně. Říkali, že když každý změní svůj vlastní přístup, tak není potřeba pomoci zvenčí. Není potřeba být závislí na údržbě a uklízečce a ještě za to povinně platit.
Druhá část lidí toto odmítala a apelovala s argumentem, že je to blbost, naivita a že se stejně vždy najde někdo kdo věci poškodí a oni práci za druhé dělat nechtějí.
Ti první ale měli pravdu, vím to, protože i přes kritická slova druhé skupiny, začali se změnou. Začali zkrášlovat ne jen svůj byt, ale své dveře, prostor před nimi a společné prostory v domě. Každý jak mohl. Postupně. Když měli hotovo své patro, začali u sousedů. I u těch, kteří byli proti. Někteří se začali postupně přidávat, někteří záměrně kazili jejich vykonanou práci. Zejména ti, kteří tak přicházeli o příjem peněz.
Nyní rekonstrukce stále probíhá, ale více a více nájemníků začíná chápat to, že když změní svůj přistup a nebudou čekat, že se dům a situace v něm změní sama, tak uspějí.
Nyní máme čisté zdi, svítí všechny žárovky, krom té u dveří domovníka, ale na tu také dojde. A už i na dvoře je alespoň malé dětské hřiště a trošku travnaté plochy pro naše zvířata.
Věřím, že když vytrváme, budeme zase žít v krásném domě, všichni spokojení a možná před sebou nebudeme muset ani zamykat!
pondělí 14. září 2015
Už teď se raduj!
Už teď se raduj, ne až pak. Ne až dosáhneš své představy. Tvá cesta nikdy nekončí.
Dělejme věci hned a radujme se hned. Teď žijeme. Ne až potom.
Dělejme věci hned a radujme se hned. Teď žijeme. Ne až potom.
středa 17. června 2015
středa 10. června 2015
Jsme součástí celku
Jakýkoli počin má vliv na celek a celek má vliv na každého jednotlivce. Je to skutečně tak, že jsme součástí celku a nikoli oddělené kusy hmoty, tak jak se často vnímáme. Jde to krásně vidět i na těch nejmenších maličkostech. Banálním příkladem může být například to, když ráno vstanu o pět minut později protože se mi třeba zdál hezký sen a chtěl jsem si ho užít a přemýšlet. Následkem toho se může změnit tolik věcí. Zdá se mi sen, jdu později než obvykle, po cestě někoho potkám na zastávce protože mi ujede tramvaj, ten někdo se stane mou ženou, s ní budu mít děti, atd. atd. Každá maličkost, i když se zdá být zanedbatelná, má ohromné důsledky. Vše spolu komunikuje, můj zamáčknutý budík může mít v důsledku vliv na lidi na druhé straně zeměkoule a naopak. Vše krásně komunikuje a společně proplouvá. Stejně tak to může být s myšlenkami. Každá pozitivní myšlenka má vliv na celek. Ať už z předpokladu, že když mám pozitivní myšlenky, dělám pozitivní věci, které nesou pozitivní následky a vlivy na okolí a nebo z hlediska energetického působení. Vše je propojeno a jen si to neuvědomujeme. Proto je nasnadě činit věci tak jak je činit chceme, milovat a soustředit se na hezké a pozitivní věci místo těch negativních.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)