Co je za problém? Kde je ten problém? Proč je tolik lidí úplně mimo a podléhá svým vlastním egoistickým názorům o kterých se domnívá, že je ženou kupředu. Proč tolik lidí s kravatou a v oblecích, kterým jsme dali svou moc protože si asi nevěříme a máme pocit, že nás ochrání před strachem, který máme naučený, domněle rozhodují o našich životech. Zapomněli jsme snad na naši podstatu? Zapomněli jsme na to, že všichni žijeme na jedné planetě a že barva kůže a vyznání nerozhoduje? Že jakýkoli názor je pouze názor, ale že podstata zůstává všem společná? Že novorozené dítě nezná rozdílů a pocitu nebezpečí a agrese? Že z počátku známe jen lásku a že veškeré názory s kterými se poté v životě ztotožňujeme máme naučené a že pod těmito názory zapomínáme na naši podstatu a jsme ochotni bojovat za své názory a zabíjet. Copak nechápeme, že si můžeme vybrat a nemusíme poslouchat názory kravaťáků a zapojovat se do jejich iluzí a podporovat jejich přesvědčení o tom, že mají jakousi moc, že něco mohou vlastnit a ovládat. Je to přece tak jasné. Je to tak komické a smutné. Vždyť si přece můžeme vybrat jak chceme žít a málokdo chce žít v utrpení. Málo kdo chce válčit a zabíjet. Je to tupost nejvyšší úrovně, je to snad nejvyšší stupeň zapomnění ve kterém jsou ti, kteří si myslí, že mají moc a mohou rozhodovat. Jsou směšní a jsou tak moc mimo, že si nezaslouží pozornost těch, kteří si toto uvědomují. Neexistuje autorit, neexistuje nikoho nad nikým. Tito se mohou utopit ve svých egoistických představách a falešném uspokojení, které je pomíjivé a dříve nebo později je opustí a oni snad pochopí jakou iluzí marnili možnost krásného a mírumilovného života!
Já končím s poskytováním pozornosti a domnělou pokorou těmto lidem. Není potřeba se tímto zabývat, neboť když si uvědomíme kdo jsme, již nám tato forma přesvědčení připadá směšná a naivní. Je mi lépe v lásce a míru nežli ve válce a osobní důležitosti. Můžeme si každý vybrat - skutečně!
